Môže obec odstrániť nebezpečnú stavbu?

Správne by takáto stavba mala byť predmetom stavebného konania o jej odstránení resp. o náprave jej nebezpečného stavu. Lenže čo v prípade ak stavebný úrad nemá s kým konať? 

Najvyšší súd Českej republiky (rozsudok Cdo 4920/2008)  sa podobnou vecou zaoberal a odstránenie nebezpečnej stavby podriadil pod Občiansky zákonník. Súd predmetnú stavbu vyhodnotil ako život ohrozujúci stav. Vzhľadom na to, že daný prípad ako aj rozsudok je z hľadiska možnej aplikácie v Slovenskom prostredí, je náležité sa ním zaoberať, najmä jeho odôvodňovacou časťou. 

V popisovanom prípade išlo o prípad kedy vlastníci stavby nereagovali na výzvy stavebného úradu aby stavbu uviedli do súladu s požiadavkami na bezpečnosť stavieb. Vzhľadom na to, že časť stavby sa zrútila a ohrozovala okolitú komunikáciu pristúpila obec k jej odstráneniu a k uplatneniu si náhrady nákladov na jej odstránenie voči vlastníkom stavby. Vlastníci stavby sa tak bránili, že obec postupovala svojvoľne. 

Uvedenou otázku vyřešil odvolací soud kladně v souladu s hmotným právem. Není důvod, aby obec, která je sice veřejnoprávní korporací (§ 2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů), avšak zároveň subjektem občanskoprávních vztahů (§ 18 odst. 2 písm. c/ obč. zák., čl. 99 Ústavy ČR), v nichž má rovné postavení (§ 2 odst. 2 obč. zák.), nemohla hrozící nebezpečí odvrátit. Zůstane-li kompetentní orgán veřejné moci nečinný a nepřijme včas opatření odvracející ohrožení života, zdraví a majetku, je ten, komu škoda hrozí, přímo povinen k jejímu odvrácení zakročit  (§ 417 odst. 1 obč. zák.).  Dikce § 419 obč. zák. („Kdo odvracel hrozící škodu …“), jež nerozlišuje mezi subjekty oprávněnými i povinnými podle ustanovení § 417 odst. 1 obč. zák. odvrátit hrozící škodu a oprávněnými požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, nevylučuje z okruhu těchto subjektů ani obce.

Obdobně je obec  např. oprávněna domáhat se podle ustanovení § 127 odst. 1 obč. zák. ochrany před obtěžováním hlukem a jinými imisemi (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/2001). Jestliže stavební úřad sice měl a mohl postupy předvídanými stavebním zákonem účinně zakročit, avšak neučinil tak, byla žalobkyně povinna i oprávněna zasáhnout, a nelze jí odpírat právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Odvolací soud správně zdůraznil, že  žalovaný, ač byl na stav své nemovitosti upozorněn, žádná opatření k nápravě neprovedl, a to ani po částečném zhroucení stavby.

Proto byl postup obce zcela na místě. Právní úprava provedená stavebním zákonem nevylučuje použití § 419 obč. zák., a to ani odvrací-li hrozící škodu obec, která v takovém případě nevykonává veřejnou moc. Existence zvláštní veřejnoprávní ochrany obecně nevylučuje použití ochrany občanskoprávní (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 14/98).  

Rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat ani za rozporné s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1360/2003. Tam vyslovený závěr o potřebě zjišťování výše hrozící škody nelze uplatňovat paušálně a mechanicky. Odvolací soud dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů považoval dokazování v tomto směru za nadbytečné, respektive nereálné, a jeho argumenty nelze pokládat za nelogické či nepřiléhavé. Nelze přehlédnout, že v dané věci hrozila nejen škoda na majetku, ale i na zdraví a životě osob pohybujících se po přilehlé komunikaci, zatímco v citovaném rozhodnutí šlo o znehodnocování pozemku postupným splachováním zeminy z vedlejšího pozemku při deštích.