Ladislav Špaček: So starostami sa mi spolupracuje veľmi dobre

V októbri navštívi Slovensko. V Banskej Bystrici bude prednášať sobášiacim. Ešte pred tým sme ho požiadali o rozhovor.

Na Slovensko prichádzate s veľmi zaujímavým školením. Čo Vás viedlo k tomu, aby ste pomohli sobášiacim v ich práci?

- Víte, svatba je nejslavnostnější událost v životě naprosté většiny lidí. Existují i jiné slavnostní okamžiky, třeba doktorská promoce nebo jmenování ministrem, ale to obyčejného člověka nepotká. Jsou lidé, kteří mají na sobě oblek málem jednou za život, a to bývá právě svatba. Víte, proč si nevěsty pořizují ty nádherné a nákladné róby? Protože si chtějí ten slavnostní den co nejvíce užít, protože když budou mít smůlu, je to naposled... Promiňte, chtěl jsem říct štěstí... To je pohled snoubenců. Ale náš seminář je určen především oddávajícím, starostům, pověřeným členům zastupitelstev a matrikářům. To jsou lidé, kteří bez zvláštní průpravy najednou stojí před snoubenci a ručí za to, že akt sňatku bude slavnostní, právně bezchybný a společensky nezapomenutelný. Ještě po padesáti letech si babičky v domově důchodců ukazují fotky ze svatby. A oddávajícího si pamatujeme celý život, asi jako paní učitelku z první třídy. Proto chceme obcím pomoct, aby věděly, jaký je právní rámec uzavření manželství, jaké nástrahy jim může život připravit (co když jeden ze snoubenců řekne „ne“, i o tom budeme mluvit), jak zajistit vážnost a důstojnost obřadu. Poučíme účastníky o pravidlech oblékání, o rétorice slavnostního projevu a předvedeme ukázkový obřad.

S kým sa Vám na vzdelávaní o protokole pracuje lepšie? S ústavnými činiteľmi, alebo so starostami?

- Jednoznačně: se starosty. Obě skupiny mají společného jmenovatele, je to politika, péče o občany, práce ve prospěch obce, ať je to malá vesnice, nebo celý stát. Ale přiznám se, že za ta léta, kdy se pohybuji v obou sférách, jsem si všiml, že ústavní činitelé se v mnoha případech považují za neomylné, vševědoucí, nepřipouštějí si, že by se mohli ještě v něčem poučit. To starostové jsou mnohem pokornější, vědí, že velikost jejich města se nedá srovnat s velikostí celého Slovenska, a proto jsou skromnější, mají chuť se poučit, práce s nimi je radostnější.

Hovorí sa, že vtáka poznáš po perí a kandidáta podľa sľubov. Podľa čoho poznáme skutočného džentlmena?

- Staré pravidlo, že gentlemana poznáme podle oděvu, dnes už neplatí. Po bulvárech v jeho době chodili pánové a dámy ve svrchnících, pláštích, kloboucích, rukavičkách, polobotkách, s kabelkami nebo aktovkami v rukou. Kdyby se dnes prošel po kterémkoli pražském bulváru, potkával by muže i ženy v prošívaných bundách, na hlavách kulichy, ve vysokých botách, s batůžky na zádech… měl by dojem, že se ocitl na promenádě v Donovalech. Ačkoliv v jeho době se i na horách lyžovalo v oblecích, dámy v dlouhých sukních a s kloboučky. Není to krutými zimami, naopak, nikdy nebyly zimy teplejší, za Gutha-Jarkovského byl větší část zimy na ulicích sníh a Vltava zamrzala, dnes zasněží dvakrát do roka. Je to absolutizací pohodlí nad omezeními, které nám vždy etiketa ukládala. Neumíme se omezit ve svém pohodlí ve prospěch prostředí, kam míříme, nebo lidí, které tam budeme potkávat. Je lhostejno, jak vypadám, zda se tento úbor hodí na procházku centrem Prahy, nebo zda nepatří někam jinam, je mi jedno, jak na mě pohlížejí ostatní lidé kolem mne. Důkazem o vítězství pohodlí nad etiketou je uniformní a univerzální outfit, ve kterém prožijí mnozí lidé celý svůj den. Dnes si muž oblékne ráno mikinu, tenisky a džíny (v létě tričko a sandály) a v tomto úboru prožije celý den, lhostejno, jaké události ho potkají. Jde v něm do kanceláře, do restaurace, na návštěvu, na rande, někteří i do divadla. Ale pravý gentleman se nenechá pohodlím zlákat. Do Národního divadla bude mít kravatu a černý oblek, na pivko půjde ve svetru. Bude všechny zdravit, bude galantní k ženám. Ludvík XIV., král Slunce, vždy – když kolem něho prošla služebná – vstal a smekl klobouk.

Ako zasiahla nová doba do protokolu, prípadne etikety ak by ste mali porovnať začiatok 90-tych rokov s dneškom?

- Co se změnilo v posledních letech? Je toho víc:

- přestává se nosit vesta k obleku,

- vymizela dvouřadová saka,

- praktické šle byly nahrazeny páskem,

- kravata už není nutná do dobré restaurace, na večírky, do malého divadla, 

- už neplatí, že dokonalý muž musí být hladce oholen,

- ženy vyrážejí stále častěji bez punčoch,

- pánské džíny už nejsou tabu na večírky, muzikály, lehčí múzu,

- i v interiérech muži mohou mít šály,

- manžetové knoflíčky se už nemusejí nosit jen ke kravatě,

- odvážnější muži provokují barevnými ponožkami i k obleku,

- i ženy zvou muže na večeře, ba dokonce i zaplatí,

- některé ženy nevyžadují galantnost ze strany mužů,

- neformální oděvy převažují nad obleky,

- snižuje se počet společenských akcí ve smokingu a dlouhých šatech,

- klasické kabáty, převlečníky a pláště jsou nahrazovány prošívanými bundami,

- outdoorový a casual outfit se stává univerzálním pro veškeré akce během dne.

Co z toho je v pořádku a rádi to přijmeme jako úlevu od strohého formalismu minulosti a co je jen projev naší nedbalosti, ba lenosti? Přijmeme bez výhrad zpestření našeho oblečení veselými ponožkami (happy socks), šálami jako elegantním doplňkem pánského neformálního oblečení, džíny pro neformální akce, oceníme samostatnější postavení žen ve společenském životě, smíříme se s ústupem od smokingu na většině společenských akcí, ale neměli bychom ustupovat od rozlišení žánrů našeho oblečení s ohledem na prostředí a denní dobu, to je výraz pohodlnosti, která ochuzuje náš život. Povýšit oblečení pro volný čas na univerzální oděv, ve kterém absolvujeme všechny akce během dne, ba i večera, je zplošťování našeho vztahu ke světu, k lidem kolem nás, k prostředím, ve kterých se vyskytujeme. Nejde o pohrdání konvencemi, jak si to leckdo vykládá, ale o pohrdání lidmi, umělci na scéně, kolegy, tradicemi a dědictvím, které nám zanechali naši předkové.

Politiku sledujete už len cez médiá. Ako na Vás pôsobia politici prichádzajúci do parlamentu v rifliach a tričku? Na Slovensku to už nie je nič výnimočné.

- Jsem zděšen. Etiketa rozlišuje různé žánry, prostředí a situace, do kterých vcházíme, a podle toho bychom se měli i oblékat. Naši dědečkové se oblékali pro každou denní situaci jinak, aby vystihli její žánr a byli oblečeni přiměřeně prostředí a události. Jinak se oblékali do kanceláře, jinak na návštěvu, jinak do restaurace na večeři, jinak na nedělní procházku s rodinou, jinak do divadla. Přijít na zasedání parlamentu nebo vlády v riflích je pohrdání ústavodárným sborem nebo vládou, všemi lidmi okolo, tisíci občanů, kteří vidí politika v televizi. Etiketa je o sebeodříkání a sebekázni, ne o pohodlí. Pohodlí si uděláme na dovolené, ale poslanec chodí do parlamentu pracovat, ne odpočívat.

Nedá mi, nespýtať sa bývalého hovorcu hlavy štátu, na dnešnú žurnalistiku a hrozby ako feik news a hoax. Ako sa im brániť?

- Vzdělaností, kritickým myšlením, hledáním alternativních zdrojů. Internet je salát, každý, kdo má doma klávesnici, což jsou dnes už děti od desíti let, tam může napsat, co se mu zachce. Jen naivka věří všemu, co se píše na facebooku či na různých webech, z nichž mnohé existují jen proto, aby čtenáře mystifikovaly. Zapojme vlastní rozum, nevěřme všemu, co čteme, pamatujme na slova Reného Descartese: De omnibus dubitandum est – o všem je nutno pochybovat. Vyhledejme si, co o tom píšou jiní, mějme své prověřené weby nebo autority, které nám dají správnou orientaci v džungli nesmyslů, kterou představuje internet.

Ktorým módnym výstrelkom by sa mali miestni politici, ale aj tí v „prvej lige“ vyhýbať a čo Vám chýba v ich správaní či šatníku?

- V chování mi chybí klasická korektnost, zdvořilost, úcta k protivníkovi, tedy klasické ctnosti gentlemana. Anglické pravidlo říkalo, že výchova gentlemana trvá dvě generace, výchova lady pět. Gentlemani ovšem nespadli z nebe, byli jen pokračováním ušlechtilé linie v chování britské (a stejně tak francouzské) šlechty. V naší době už nechápeme, jak silný význam mělo slovo čest. Kolik mužů jen kvůli tomuto pojmu zahynulo v soubojích a v bitvách! I v zacházení s nepřáteli se chovali šlechtici velkoryse. Známá je příhoda ze stoleté války, kdy proti sobě stanula vojska francouzská a anglická. Francouzský velitel tehdy předstoupil před první řady svých vojáků a zvolal na anglického velitele: „Messieurs de anglais, střílejte jako první!“

Ste autorom mnohých zaujímavých publikácií o etikete a spoločenskom protokole. Môžeme od Vás v najbližšej dobe očakávať ďalšiu jedinečnú knihu?

- Napsal jsem dvacet knih, určitě to stačí... Vydal jsem učebnice pro studenty, manažerské příručky, velké knihy pro celou rodinu, etiketu pro malé děti od tří let, pro teenagery, stolní hru o etiketě, myslím, že už jsem pokryl celé spektrum potřeb společnosti. Pracuji na poslední své knize (i když „nikdy neříkej nikdy...“), vyjde na podzim a bude se jmenovat jednoduše Etiketa aneb Moderní etiketa v praxi. Jsem rád, že moje knihy se čtou, to je dobré znamení. Denně pořádám přednášky pro manažery firem a úřadů, natáčím, píšu, zájem veřejnosti mě naplňuje optimismem. Seminář Ako správně sobášit je dalším důkazem toho, že zájem o etiketu vzrůstá.

Obecné noviny č. 31-32/2017 na str. 5